Octopus CB

Co dělat, když je něco špatně?

Potápění by mělo být uklidňující a relaxační. Ale tím, že jsme pod vodou závislí na technických zařízeních, může se během okamžiku změnit v horor.

I když jste mistři v potápění a na vašem počítačí je natočeno pěkných pár stovek ponorů, můžete se dostat do prekérní situace díky selhání techniky. 

Na úvod je ale potřeba říci, že technika neselže jen tak sama od sebe, ale při správné péči vydrží hodně a ryziko selhání můžeme hodně minimalizovat. Ale určitá pravděpodobnost selhání bude existovat stále. Co z našich zařízení může nejpravděpodobněji selhat?

Žaket

Nejpravděpodobnější místo selhání na žaketu je ventil nafukování - inflátor. Pokud není čistý, je tam zaschlá sůl nebo se tam dostane písek z pláže, nemusí se ventil po napuštění uzavřít a do žaketu stále proudí vzduch. Při ponorech ve studené vodě může být příčinou i vlhkost v inflátoru z posledního ponoru, která tam vytvoří ledové sedlo, které brání uzavření ventilu.

Samovolné nafukování žaketu je životohrožující, protože nekontrolovatelný výstup z hloubky, po dlouhé době pod vodkou, může mít nakonec několik doher v podobě barotraumatu plic nebo "kesonově nemoci". Nejrychlejší pomoc je rychle odpojit inflátorovou hadici a k řízení vztlaku pro výstup a na hladině použijte nafukování ústy. Pokud to nejde, zatáhněte za rychlovypouštěcí ventil, to by mělo dostatečně zpomalit výstup.

Předejít lze tedy správnou péčí o váš žaket, netahat je v písku, opláchnout jej sladkou vodou po ponoru.

Opačné selhání - závada ve vypouštěcím ventilu žaketu, kdy nejde nafouknout žaket a udržet potřebný vtlak, se také dá najít. Zde si pomůžete ploutvemi a pokud není výkon dostatečný, pomůže s výstupem buddy. Opět je prevencí správná péče o žaket.

Freeflow

Tedy samovolný únik vzduchu z automatiky. Nejčastější příčina je "zamrznutí", tedy vytvoření částečky ledu z vlhkosti v automatice (ať již na prvním nebo druhém stupni). I v teplé vodě se to může stát, pokud se do automatiky dostane písek nebo jiný "bordel" nebo slaná voda, která tam vyschne a zanechá po sobě krystalky soly.

Prevencí je opět péče o vaši automatiku, opáchnutí, ale tak, aby se voda nedostala dovnitř, vysučení. Netahání po písku nebo neválet po lodi.

Pomoc pod vodou: V závislosti na hloubce zahajte výstup a dýchejte z unikající automatiky. Pokud nelze ihned zahájit výstup, požádejte budyho o jeho záložní automatiku a svůj ventil na flašce si nechte uzavřít. Pokud je příčinou zamrznutí, po pár minutách bude vaše automatika opět provozuschopná. 

Provencí je používání dvou nezávislých zdrojů vzduchu a absolvování kurzu, kde vás s nimi naučí pracovat a vyzkoušíte si všechny potřebné postupy a techniky.

Počítač

Dnes už je spousta potápek na počítači zavislých. Dá se říci - životně závislých. Po selhání počítače nevíte jak dlouho jste pod vodou, jak hluboko, někdy ani kolik máte vzduchu a jaký je směr k lodi.

Řešení: zahajte pomalý výstup do menších hloubek, kde se pak dostanete k lodi nebo místu výstupu. K základní orientaci je možné použít počítač svého budyho, ale mějte na paměti, že může používat jiný algoritmus, máte za sebou jiné ponory a byli jste v jiných hloubkách. Proto veškeré zastávky nebo - to by být nemělo - dekompesní zastávky raději prodlužte.

Pokud máte další počítač na břehu a nebo tento necháte opravit (baterky), počkejte před dalším potápěním aspoň 12 hodin. Mějte s sebou aspoň záložní hloubkoměr, hodinky a manometr. Zopakujte si potápěčské tabulky.

Prevence: kontrola počítače. Zkontrolujte si stav baterie před výjezdem na lokalitu, pokud má váš počítač uživatelsky vyměnitelné baterie, berte si je s sebou.

Dojde vzduch

K tomu by snad ani dojít nemělo. I při selhání manometru by jste měli mít představu, kolik vám vzduchu ještě zbývá. No dobře, stalo se. Co nejrychleji požádejte budyho o jeho záložní automatiku a ukončete ponor. Pokud není budy dosažitelný, nezbyde vám, než zahájit nouzový výstup. S ohledem na situaci vystupujte co nejpomaleji. Nezapomeňte neustále vydechovat!

Prevencí všech těchto situací je péče o vaši výstroj. A pod vodou potom těsný kontakt s vaším budym. Těsný - je opravdu těsný. K čemu je vám budy sice na hranici dohlednosti, ale 20 metrů od vás a 5 metrů pod vámi v okamžiku kdy dojde vzduch? Na nic. Nezbyde potom než ta nejryzikovější varianta výstupu. Spolu by jste to určitě zvládli bezpečněji.

Další prevencí je tréning. Vyzkoušet si dokončit ponor se sdílením vzduchu i když to není potřeba, odhadovat spotřebu vzduchu, znát svého budyho a svoji výstroj.