Na počátku - pro mně 90 léta - jsme měli hodinky (někteří), hloubkoměr, manometr. Pak se objevili konzole, na kterých byly pohromadě tyto věci. Ale bylo to veliké. A nakonec přišli počítače. Zprvu drahé, ale dnes již cenově dostupné.
Tyto počítače se postupně vypilovávaly. Zaplňovali funkcemi. Ale v podstatě zachovávaly ten samý přístup. Postupný výpočet, při ponoru hlubším než 10m se povinně vyžaduje safety stop 3 min/5m. Zvětšují a vylepšují se displeje. Prodlužuje se výdrž na baterie. Přidává se komunikace s počítačem, zvětšuje se objem a hustota zaznamenávaných dat. Ale v podstatě jsou počítače stále stejné.
Nová generace ale přichází s odlišným přístupem. Otevřený algoritmus, plná konfigurovatelnost. Kde jsou tedy ty zásadní změny?
Zastávky
Postupně se objevuje nová generace počítačů. Hlavní je filozofie přístupu k ponoru. V podstatě se s každým ponorem zachází stejně jako by ponor byl dokompresní. Zatímco ve standardních modelech pokud zajistíme rychlost výstupu, bezpečnostní zastávku, je v podstatě jisté, že jsme učinili dost pro vysycení dusíku. Ale tento algoritmus funguje stejně při ponoru v 4°C vodě, stejně jako v vodě 30°C. Nebere ohled na zátěž během ponoru, nebere ohled na váhu, fyzickou kondici. Nové počítače ale toto vše zohledňují (mohou zohlednit) a může se stát, že po takovém ponoru budete dělat jednu zastávku v 9 metrech na 2 minuty a potom další 2 minuty ve 3 metrech. A klasický safety stop - už nebude.
Přizpůsobení
Možnosti přizpůsobení
- rozložení displeje - zobrazení informací tam, kde je chceme mít a tak velké, jak je chceme mít.
- přizpůsobení algoritmu podle fyzické kondice, váhy, způsobu potápění
- možnost použít počítač s otevřeným okruhem nebo rebreatherem
Nové displeje
A také barevné displeje. Ale to je vlastně prkotina.
