Octopus CB

Jak ovlivňuje rychlost výstupu možnost vzniku DCS?

Že se musí vystupovat pomalu, to je známá věc. Co se stane při příliš rychlém výstupu již víme. Co když bude rychlost výstupu naopak velmi pomalá?

Profil ponoru - ilustraceVýstupová rychlost je poměrně dlouho ustálená na maximální hranici 9m/min. Pokud dodržítu tuto rychlost, možnost výstupu, následné riziko vniku DCS je minimální. Ale co když budu stoupat extrémně pomalu?

Profil ponoru

V rekreačním potápění je obvyklé, že se nejprve zanoříme do nejhlubšího místa, které chveme navštívit a pak pomalu stoupáme tak, abychom zůstávali v pásmu NDL (bezdekompresní ponor). 
Narozdíl od tzv multilevel ponorů, kde se sestupuje do první hloubky, pak se vystoupá a po nějakém čase se opět zanořujete hlouběji. Potápěči, kteří plánovali ponory podle těchto pravidel, byli scopní maximalizovat čas na dně.
V současné době se ale rozvíjí praxe, kdy se méně plánuje a NDL limit se sleduje na on-line na potápěčských počítačích.

Fyziologie

I když to vypadá, že se postupně vyvíjí dobrá praxe, opak je pravdou. Výstupy nejsou moc účinné pokud se na ně podíváme z hlediska zbavování se N2. V okamžiku, kdy vydechujeme, by se tělo mělo zbavit přebytečného N2. Ale to platí pouze v případě, ze parciální tlak N2 v plicích je menší než parciální tlak N2 v tkáních. A čím vyšší je rozdíl koncentrací, tím se bude tělo dusíku rychleji zbavovat nebo sytit - podle toho, kde je toho dusíku více.
V těchto úvahách je potřeba vzít v potaz fakt setrvačnosti. Nějakou dobu trvá, než se N2 z tkání postupně krevním řečištměm dostane do plic.

Příliš pomalý výstup

Pokud budeme stoupat příliš rychle, naše tkání se nestihnou dostatečně vysytit. Potom bude N2 v tkáních přiliš vysoká koncentrace, která za určitého tlaku /podle míry nasycení) začne vytvářet bublinky.
Pokud budeme stoupat příliš pomalu, tlakový rozdíl v plycích bude příliš malý na účinné vysycování. Takže tkáně zadržé N2 na delší dobu. Sice nakonec zmizí, ale na povrchi se toho stane hodně.

Při výstupu se vždy tvoří tzv "tiché bublinky". Vždy. Naše tělo s jejich určitým nnožství poradí. Na tomto principu funguje potápění. Ale naše tělo je považuje za cizí tělíska a reagují na to tím, že zvýší množství bílých krvinek. Bílé krvinky mají za úkol najít útočníka a obklopit jej, aby neškodil. Tento obranný mechanismus se spouští při infekci, poranění, prostě kdykoliv je v těle něco, co tam být nemá. A je poměrně energeticky náročný. Druhý krok, který tělo dělá, je zvýšená hladina histaminu. Ten způsobí rozšíření kapilár, aby se bílá krvinky dostali všude tam, kde je jich potřeba. 
Naše tělo se chová, jako by v těle byl zánět. A čím více je mikrobublinek, na tím masivnější zánět se tělo připravuje. 
Pokud tedy budeme schopni udržet počet mikrobublinek na minimu, budeme po ponoru také méně unaveni a snížíme i riziku vniku DCS,

Jak jinak?

Pomalý výstup (definujme jej jako výstup rychlostí 1-3 m / min) tedy není ta nejlepší cesta.

Podívejme se na víceúrovňový profil ponoru, který obměníme v některých bodech.

Profil ponoru zůstane základní. Sestup do nejhlubší části ponoru - 30m - a po nějaké době výstup do hloubky 20m. Ale výstup provedeme jednou doporučenou rychlostí - 9m/min a jednou rychlostí 3m/min.

V prvním případě - rychlost výstupup 9m/min - zvýšítě gradient rozdílu parciálních tlaků N2 v tkání a nadechovaném vzduchu a vysycování bude probíhat maximální možnou rychlostí. A také se rychle dostanete z pásma, kdy se tělo dusíkem stále sytí - tedy kdy je tlakový spád opačný, Druhý efekt je uvnitř těla, kdy bude i veliký rozdíl parciálních tlaků mezi jednotlivými tkáněmi. Tím se dosáhne maximální rychlosti  odvádění N2 z těla.

Ve druhém případě, při pomalém výstupu, je rozdíl parciálních tlaků velmi malý a tím je pohyb N2 v těle velmi pomalý. Ve výsledku bude po výstupu na loď v těle více mikrobublin, než při výstupu konvenční rychlostí.

Pokud se pozorně zadíváte na obrázky, je v horní části vidět ryxchlost vysycování tkání. A při standardním výstupu je vidět výrazně vyšší rychlost vysycování tkání N2 než v případě s pomalým výstupem.

Shrnutí

Pokud měníte hloubku ponoru, měli by jste to dělat vždy rychlostí okolo 9m/min /ne více, ne o moc méně/. Tím je možné dosáhnout maxilmání bezpečné rychlosti vysycení tkání. 

Nevím, jestli je toto bezpečnější, ale tech potápěči se toto učí již poměrně dlouho a funguje to. 

A pamatujte na závěr ponoru - bezpečnostní zastávka!