Octopus CB

Zátěž a její rozmístění

Zátěž je hodně podceňovaná část potápěčské výstroje. A přitom může velmi ovlivnit naši pohodu pod vodní hladinou, popřípadě úplně pokazit pocit z ponoru.

Pro ponor je potřeba mít správné množství zátěže. Nový potápěč bude mít velmi pravděpodobně snahu se přetížit, ale to časem přejde a s tím, jak se bude zlepšovat, bude zátěž postupně ubývat.

Zátěž, spolu s komepnzátorem vztlaku, nám umožní pod vodou nepřekonávat různé síly, ale ponor si užít. A proto je potřeba mít správné množství zátěže. Protože malé množství zátěže nám znemožní buď už rovnou zanoření. Nebo, až vydýchám zásoby plynu, znemožní provedení dekompresních nebo bezpečnostních zastávek. A to může mít fatální následky. Velké množství zátěže zase způsobí propadání se do hloubky i s plně nafouklým kompenzátorem. A to má za následek zvýšenou námahu, zvýšenou spotřebu plynu a minimálně nepohodlí při ponoru.

Jaké správné množství?

Test by měl spočívat v možnosti se skoro prázdnou lahví a vypuštěným kompenzátorem zachovat velmi malou hloubku (cca 1-2 m). Test si tedy můžeme udělat někde v bazénu, kde si vezmeme skoro prázdnou láhev a pár zátěží. A zkoušíme. Samozřejmě, s plnou výstrojí. V plavkách to nemá cenu.
Dá se namítnout, že v každém prostředí jsme na tom jinak. Máme půjčené láhve, 12l, 15l, hliník, ocel, jiná salinita vody. Proro si píšeme logbook a poznamenáváme, jakou výstroj jsme měli. A počase... Stačí se mrknout: před třemi lety v Egyptě, short, 12l hliník, foťák, haubna. 3kg olova stačili. Hurá.

DIR pravidla ještě doplňují tento test o možnost se "vykopat" z hloubky cca 20m vlastními silami při poruše kompenzátoru. To může být poměrně náročné, hlavně při snaze zachovat bezpečnostní zastávky. Proto by měla být vždy možnost část zátěže rychle a snadno odhodit.

Jak zátěž rozmístit?

Rozmístění zátěže je otázkou a) pohodlí a b) možnosti se správně vyvážit. Přitom ta druhá možnost je důležitější. O správném vyvážení a udržení pozice v trimu jsme již psali v článku Co je trim?. Je potřeba se uvědomit i fyzikální aspekt polohy potápěče pod vodní hladinou.

Těžiště potápěče, okolo kterého se má snahu otáčet, je zhruba v oblasti pupku. Pokud máme zátěž na opasku, působí na tělo potápěče v jeho těžišti - ale má to za následek namáhání zad. Proto je vhodné rozdělit část zátěže do kompenzátoru. Popřípadě i všechnu, ale jen za předpokladu, že lze po částech snadno odhodit. Po částech! Ne odhodit všech 6kg zároveň. To by jste se na hladině mohli rozhlédnout daleko po okolí.

Naše váha a zátěž na opasku, popřípadě integrovaná v kompenzátoru působí zhruba v těžišti na tělo potápěče. A to směrem dolů. Směrem dolů působí i váha láhve. Ale již s mírným klopným momentem, protože je nad těžištěm, blíže k hlavě. Vhodným nastavením délky popruhů a tím posunu láhve nahoru nebo dolů lze docílit posunutí lahve tak, aby tento moment byl co nejmenší. Ale pozor, měli by jste stále pohodlně dosáhnout na ventil.
A pak sem vstupuje vztlak od kompenzátoru. Ten působí směrem nahoru. A zde je jeden z důvodů, proč být "v trimu". Pokud jsem postaven na nohy nebo na hlavu, plyn v komplenzátoru (ať již křídlo nebo žaket) se hromadí v jednom místě a má snahu otáčet s potápěčem. Pokud ale se umím "položit" na břicho do vody, plyn se roznoměrně rozlyje po celé délce zad.

Nejčastější chyby

 Postavení potápěče na nohách.

Při kopání potápěč "vyplavává" (viz obr 1). Pokud přestane kopat, následuje propad do hloubky. A samozřejmě musí rychle napustit kompenzátor. Jakmile začne opět plavat, musí opět vypustit kompenzátor. Tento pohyb má za následek zvýšenou spotřebu vzduchu a poměrně velkou fyzickou námahu, protože se prodírá vodou "ve stoje".
Příčinou může být přetížení, ale častěji spíše "nedůvěra k vodě". Tréninkem a správným množstvím zátěže si od tohoto můžete snadno pomoci. Další pomocí může být rozmístění zátěže. Posun láhve směrem nahoru, posun integrované zátěže směrem nahoru.

Vyplavání

Obr 1

Postavení na  hlavě

Pohyb je vlastně opačný (viz obr 2). Často se to nevidí, ale jsou tací. Velmi často je příčinou málo zátěže a snaha kopáním udržet hloubku. To může být nebezpečné, pokud se ponor končí, protže nemusí být možné udělat bezpečnostní nebo dekompresní zastávky. Amějte na paměti, že namáhané svaly se více zasyťují a vlivem teploty absorbují mnohem více rozpuštěných planů a dekompresní postupy mohou být delší. Pokud tedy jste dostatečně zatíženi (tedy máte dost olova), je postup k vyrovnání v podstatě opačný. Posunutí lahví směrem dolů, posun zátěže. Povolení ramenních popruhů na kompenzátoru (nemusíte mít z žaketu podprsenku).

Zakopávání

Obr 2

Přetáčení do stran

Zde je příčinou buď chybně rozložená zátěž nebo nedostatečně utažené popruhy - každý jinak. Kompenzátor potom nesedí. Rozložení zátěže - snažte se o rovnoměrné rozložení po obvodu těla. S pásky je občas problém, rádi klouzají. Proto mějte pásek, který se dá dobře dotáhnout a nekouže (třeba gumový).

Pohyb v trimu

Potápěč leží na břiše  s nohama pokrčenýma v kolenou.(obr 3). Nohy mírně roztažené, od kolen směřují vzhůru. Listy ploutví směřují vodorovně dozadu. Takto jsou všechny síly vyrovnané a k udržení a změně hloubky postačí korekce dýcháním. Ruce můžete mít složené na břiše, pod tělěem nebo mírně natažené kupředu, je to jen na vás, jak se budete pohodlněji cítit. Ruce jsou zajímavá váha, kterou můžete dovažovat rozložení váhy. Další zajímavou váhou je hlava. Vyzkoušejte si, jak hlava výborně ovlivňuje rozložení hmotnosti. Když se vám podaří vyvážit a jste zavěšeni v prostoru, překloňte hlavu co nejcí dopředu. Za chvíli se pomalu začnete natáčet hlavou dolů. Při co největším zaklonění hlavy se začnete otáčet nohama dolů a hlavou k hladině.
Všímavější ale jistě položí otázku: Pokud použiju kraulový kop, musím natáhnout nohy a vše je v loji. Ano, pravda to je. Proto se většinou, pokud není potřeba silnější kop, používá tzv "frog" - žabí kop. Nebo, pokud není potřeba moc síly, jemný kop, který vychází jen z kotníků.

Hodně si toto začnete uvědomovat v okamžiku, kdy na sebe navléknete suchý oblek. V tom je potápěč celkem bachratý, takže jakékoliv "zmenšení profilu" je hodně znát. A hlavně v trimu je vzduch v obleku rovnoměrně rozmístěn a tedy oblek plní svoji funkci - izoluje.

Obr 3

Takže - správně se vyvažte!

Volba zátěže

Z důvodů řečených výše je vhodné rozmístit zátěž tak, aby nás nikam neotáčela. Tytéž dovody nás vedou i k tomu, aby zátěž byla rozdělena na více místech. Integrovaná, s kterou se snadno manipuluje, a opasek, který se dá snadno odhodit. Integrovaná zátěž se většinou kupuje již ke kompenzátoru - výhodou je snadná manipulace.
Na opasek se dávají buď navlékací olova nebo opasek s kapsami, do kterých se vkládají sypaná olova v pytlíčcích. Výhodou sypaných olov a pásku s kapsami je jeho přizpůsobení tělu. Netlači. Ale je větší, tužší. Olova navlékaná na opasek zase při delších ponorech tlačí. A pokud jsou olova špatně opracovaná, rozdírají oblek.

Na volbu typu není úplně jednoznačná odpověď. Na většině bází dostanete půjčit opasky s olovy. Integrovaná zátěž přímo koupená s kompenzátorem zase nejde nahradit. A vozit ji s se bou třeba do Egypta? To také není to pravé ořechové.